E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

Průvodce českými historickými filmy

Průvodce českými historickými filmy Dlouhodobě se v médiích píše, že čeští filmaři prosluli především v tragikomickém žánru. Z hlediska umělecky nejhodnotnějších českých hraných počinů je však žánr zcela odlišný.


První zajímavé zářezy se objevují v českém filmu za období první republiky. Československu se hospodářsky daří a první filmoví investoři chápou, že film je dobrý obchod. Nastává také období profesionalizace tvorby. Čeští filmaři se zbavují průkopnického cejchu a chápou, že publiku je třeba nabídnout kvalitní film odpovídající technické úrovně.

Bratři Deglové byli jedni z prvních českých producentů. Na místo zlatých očí v podobě chrlení projektů do kin se plně soustředili na velmi ambiciózní snímek a to adaptaci staropražské pověsti o architektu Petru Parléřovi s názvem Stavitel chrámu (1919). Parléř (člen činohry Národního divadla Rudolf Deyl) je sice schopný muž, ale díky nevraživosti okolí a závisti začne pochybovat o své tvorbě a rozhodne se upsat ďáblu. Na filmu se podílel historik umění Antonín Novotný a kameru působivě zpracoval Jindřich Brichta. Díky spolupráci s Národním divadlem, pečlivému výběru kostýmů a exteriérů, dokonce i práci trikařů - filmaři postavili 1,5 metru dlouhý model chrámové lodi - se film stal diváckým hitem a úspěšně se promítal ve Francii pod názvem La Cathedrále.

Velkolepým průšvihem za přímé účasti státu se stalo dobové drama Svatý Václav z roku 1929 k výročí milénia od světcova úmrtí. Režisér Jan Stanislav Kolár se však nezavděčil ani kritikům, natož divákům. Velkofilm po právu zapadl.

Filmovou událostí roku 1929 se stal snímek Gustava Machatého Erotikon, který měl z pochopitelných důvodů problémy s katolickou kritikou, ale u diváků i kritiky se setkal s mimořádně vřelým přijetím. Machatý vycházel z Puškinovy předlohy Staniční dozorce a natočil snímek o dceři hradlaře, která podlehne mladému floutkovi Georgovi, porodí mrtvé dítě, poté se provdá za jiného muže, aby Georgeovi nakonec málem podlehla. Dobová kritika Štorch-Mariena je velmi zajímavá:,,…řadí se k nejpoctivěji a také k nejkrásněji udělaným filmům světové produkce…není v něm ani trochu provincionalismu, ani trochu bařtipánství, není nedokrevný, ani jalový, není protivný kalendářovou sentimentalitou jako většina filmů u nás vyrobených.“

V před protektorátním období se diváci v celé střední Evropě zamilovali do komedií Vlasty Buriana těžící z období monarchie. C. a k. polní maršálek (režie: Karel Lamač) a Anton Špelec, ostrostřelec (režie: Martin Frič), dodnes patří mezi divácky atraktivní. Nesmíme však zapomínat, že oba filmy byly mimořádně úspěšné v celém středoevropském regionu, když je při relativně malém počtu kin navštívilo několik milionů diváků.

Pokud jste zaregistrovali dobový film Jánošík, který teď prošuměl českými kiny, pak stejnojmenný snímek z roku 1935 režírovaný Martinem Fričem slavil značný úspěch i na filmových festivalech.

Barrandovská studia, která díky hypotéce ručené státem produkovala největší část produkce už ve 30. letech koprodukovala zahraniční produkce, tedy nic nového sluncem, dalo by se říci v souvislosti s dnešními spory mezi ateliérem a státem. Za všechny vznikl v roce 1936 koprodukční snímek s Francií Golem Juliena Duviviera.

Protektorátní období začalo nejobtížnější etapu české kinematografie, která vlastně dodnes, pochopitelně až na pár výjimek, neskončila.

Krásný historický snímek Cech panen kutnohorských, který režíroval Otakar Vávra se stal po právu diváckým i kritickým triumfem a uspěl i na prestižním filmovém festivalu v Benátkách.

Oproti tomu temnou kapitolou je další adaptace svatého Václava z roku 1942. kterou roztočil František Čáp v hlavní roli s Karlem Högerem, ale která naštěstí zůstala díky financím nedokončena. Snímek byl zneužitý nacistickou propagandou, že České země odjakživa sloužily říšskému znaku.

V období komunismu se zase na scestí dostal již zmiňovaný Otakar Vávra svou husitskou trilogií, kterou udělal medvědí službu vnímání husitství v očích národa. Filmařsky výpravné snímky postrádají zakořenění v realitě a s odstupem času je jejich sledování čistým utrpením.

Skvělou historickou komedii však natočil v 50. letech Martin Frič. Nestárnoucí Císařův pekař a o poznání kratší a slabší Pekařův císař, kde musel Frič ustoupit ,,společenské objednávce“ jsou velmi věrně udělané kostýmní snímky s dobrým humorem, akcí a skvělým hereckým obsazením.

Morální vyjádření k nedávné historii natočil vynikající českým filmař Jiří Krejčík. Snímek Vyšší princip z roku 1960 pojednávající o nevinném žertu tří studentů, kteří během heydrichiády končí před popravčí četou je bezesporu jedním z deseti nejlepších českých filmů všech dob.

Druhá polovina 60. let, kterou zná celý kulturní svět pod termínem ,,Česká nová vlna“ se pyšní celou řadou skvělých filmů různých žánrů. I když dobová kritika filmy bez milosti sestřelovala a nazývala artistní nudou, pak je to bezesporu nejproduktivnější období kvalitních českých filmů v historii. Žánr historického filmu však zažíval také své skvostné období.

Film Marketa Lazarová je adaptací tenké prózy Vladislava Vančury a na plátno je se svébytnou poetikou přenesl nestor českého filmu František Vláčil podle vynikajícího scénáře Františka Pavlíčka. Marketa Lazarová je vybroušený diamant, který ční nad českou filmovou tvorbou svou profesionální dokonalostí i zprostředkovanou výpovědí. Film, který více než na příběh sází na nejsilnější emoce, jakými jsou láska, nenávist, víra, beznaděj a naděje se natočil za ohromné finanční prostředky a kulturní cenzoři jej pochopitelně nemohli přehlédnout. Už úvodní scéna musela komunistické cenzory doslova šokovat. Naturalisticky pojaté scény, těžká hudba a v tom nejlepším slova smyslu zcela evidentní křesťanská víra prostupující celým filmem srazily filmu vaz. Kritika v Rudém právu byla zdrcující a útoky na Vláčila začaly brát zcela jednoznačně osobní charakter. František Vláčil, sám pod těžkým osobním tlakem a se sklonem k alkoholismu tvrdě pocítil sílu strany. Marketě Lazarové bylo zakázáno film prezentovat na MFF v Karlových Varech ze strachu, aby se nedostal na západ, což se nakonec skupině filmařů podařilo zlomit. Odvezli (čti ukradli) se zpožděním kopii filmu na filmový festival do Cannes. Naneštěstí byl v Cannes toho roku film Andrej Rublev s režisérem Andrejem Tarkovským, který zrovna utíkal z komunistického Sovětského svazu a stal se miláčkem médií a tak cena připadla jemu. Historie nezná kdyby, ale Vláčil tenkrát v Cannes nebyl a jeho příběh nikdo neznal.

Komunistický materialismus však naštěstí přihrál Vláčilovi do karet další eso. Jelikož náklady na Marketu Lazarovou byly skutečně nepředstavitelné a 200 000 diváků v kinech (silně pod dobovým průměrem) ani zdaleka nepokryly náklady, bylo Vláčilovi nařízeno natočit další film ze středověku a štěstěna mu do cesty přivedla scenáristu a spisovatele Vladimíra Körnera. Jejich první snímek se jmenoval Údolí včel a v hlavních rolích zazářili takoví herci jako Petr Čepek, Jan Kačer, Josef Sommer nebo Věra Galatíková. Poetický příběh o křižáckém rytíři, který zběhne z kláštera a vydá se domů je velkolepé drama antických rozměrů. Kritika opět nešetřila slova hanby a Vláčil si ještě v rychlosti a uvolněnosti poměrů stihl natočit Adelheid s Petrem Čepkem opět podle Vladimíra Körnera, který pojednává o obsazování pohraničí po odsunutých Němcích. Film byl nemilosrdně zašlapán omezenou distribucí a pro Františka Vláčila znamenala nastupující normalizace profesní tragédii. Jako filmař sice pobíral plat, aby nebyl příživník, ale jeho kariéra na vrcholu tvůrčích sil skončila.

Podobným způsobem soudruzi zatočili i s tvůrčím duem Jan Kadár a Elmar Klos, který v roce 1965 natočili snímek Obchod na korze. Film o nevydařené arizaci malého obchůdku ve východoslovenském městečku, kde excelují Jozef Króner a Ida Kamiňská byl oceněn Oskarem. Režisérskému duu však už žádný velký film dopřán nebyl. V roce 1968 Kadár emigroval do USA, kde natočil několik filmů pro televizi a přednášel režii. Elmar Klos se uplatnil na divadle a v dabingu.

Surrealismus a historické téma podle knihy Arnošta Lustiga smíchal dohromady svébytný filmař Jan Němec v dramatu Démanty noci. Film o útěku dvou židovských vězňů z transportu smrti patří ke klenotům domácí umělecké kinematografie.

Další historické téma a to kolektivizaci vesnic převedl na plátno Vojtěch Jasný v roce 1968. Snímek Všichni dobří rodáci patří mezi nejlepší české filmy a po právu nás prezentoval v Cannes, poté však strávil další dvě desetiletí v trezoru. Vojtěch Jasný přes Německo emigroval do USA.

Oblíbeným trezorovým filmem je také Spalovač mrtvol s geniálním Rudolfem Hrušínským, který natočil Juraj Herz. Pracovník krematoria pan Kopfrkingl začíná svou zvrácenou touhu o nastolení řádu. Stržen nacistickou ideologií a věčnou věrnou láskou k prachu a popelu se rozhodne konat.

Učitel filmařů nové vlny přísný znalec filmu Otakar Vávra v roce 1970 přivedl na plátna kin film Kladivo na čarodějnice. Adaptace stejnojmenného románu Václava Kaplického byla první látka s kterou Vávra narazil. Podobnost s procesy z 50. let byla příliš nápadná a Vávra se proto honem vrátil k velkolepým agitkám. Kladivo na čarodějnice je však mistrovským snímkem plným neotřelých režijních postupů.

Normalizace přála především ,,komediím“ a proto dobré historické filmy neměly na růžích ustláno. Adaptace psychologického románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy byla díky ,,nespolehlivému“ Juraji Herzovi pod drobnohledem. Výsledek snímku, který adaptuje jen třetinu textu a vybírá si především tu rovinu nejvíce zvrácenou však dopadl skvěle. Film byl uveden na festivalu v Cannes a stal se tak posledním českým filmem v hlavní soutěži.

Velkým úspěchem byl také snímek Signum laudis režiséra Martina Hollého z roku 1980, který popisuje vzestup a pád fanatického kaprála Hoferika.

Válečná tématika se stala častým námětem filmů, které dopadají buď s výbornými výsledky (Obecná škola, Musíme si pomáhat) nebo se potýká v šedém průměru (Želary), popřípadě úplně zapadne. Občas se někdo pokusí o nějakou velkolepou fresku s výpovědí (Báthory, Kruté radosti, Krev zmizelého, Jánošík, Tobruk, Protektor), ale filmy tak nějak podivně vyšumí. Buď z důvodu, že se snaží zalíbit všem a nebo, že úplně rezignují na diváka a fatálně si upravují historii podle libosti.

Do konce tohoto roku nás čeká ještě premiéra několika historických filmů, tak uvidíme, jestli se neobjeví nějaká novodobá perla.

Předchozí »
BLOG - kategorie: Společnost  Film  Dějiny umění   Hodnocení: 0.00

ondra slanina Autor: ondra slanina
Vloženo: 09.11.2009 12:37
Shlédnuto: 2937x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

zako

zako | 11.11.2009 01:49

Opět dobré čtení... myslíš Ondro že bys tu mohl vysvětlit proč dosud nevyšla na DVD Markéta Lazarová. Na internetu je spousta různých informací, ale nic pořádně vysvětleno.

zako | 12.11.2009 21:47

Je to strašlivá ostuda....ale čemu se vlastně divím. DVD z Anglie mám, ale kvalita nic moc. Někde jsem četl, že nějaká skupina film čistí a připravuje, dokonce tam bylo i pár ukázek, které byly úžasné a tak jsem byl notně natěšen a opět ticho. Snad to jednou někomu konečně dojde a tento klenot české kinematografie vyjde. A děkuji za odpověď.

ondra slanina | 11.11.2009 09:15

Podle mých informací a sledování situace je to s Marketou Lazarovou a DVD velice obtížné. Já jsem si film koupil ještě na VHS a s příchodem digitálních formátů a bonusů bylo všem zřejmé, že Marketa Lazarová musí být ve špičkové kvalitě a s adekvátní bonusovou výbavou. Materiálů by bylo dost, tuším, že nějaká skupina filmařů se o to i pokoušela, existují psané publikované autentické záznamy různých stranických funkcionářů o poškozování Františka Vláčila a pochopitelně i dobové zdrcující recenze (to může být další z důvodů, že se v tom někteří lidé nechtějí příliš šťourat, protože na některých postech sedí dodnes děti těchto individuí). Jenže u nás všeobecně platí, že na všechno je dost času a protagonisté i tvůrci umírají. František Vláčil i František Pavlíček jsou bohužel již po smrti, o hercích ani nemluvím. Podle mého názoru by se v tom měl angažovat Národní filmový archiv a pochopitelně Ministerstvo kultury, tak jak se to dělá všude v civilizovaném světě, ale když vezmeme v potaz jak dlouho vznikala řada publikací Český hraný film, je to běh na dlouhou trať. Ostudou je, že Marketa Lazarová vyšla na DVD v Anglii.

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program