E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

Člověk

Člověk - tělo, mysl, vědomí, duše, duch.


Člověk

Tělo člověka je schránka duše a ducha. Je to nástroj, kterým skrze jeho smysly poznáváme svět, ve kterém žijeme. Učíme se, a vyvíjíme se skrze duši, kterou vede boží duch, naše pravá podstata, boží jiskra v nás. Člověk má mysl, která je neutrální, kterou používá kladně anebo záporně. Jejími výtvory jsou myšlenky a emoce. Emoce nám sdělují, zda jednáme v souladu s Božím řádem, či nikoliv. Emoce jsou zhuštěné myšlenky. Myšlenky se projevují emocemi. Pokud dlouhodobě nejednáme v souladu s řádem, projeví se nemoc jako stav, který nás upozorňuje na tento nesoulad. Je na nás abychom jej napravili. Duše se v životě učí, rozvíjí, vyvíjí, projevuje své vlastnosti vedena duchem. Sbírá prožité zkušenosti a shromažďuje je. Rozhoduje se na jejich základě dál a vybírá si svou budoucí cestu. Existuje kauzalita, příčina a následek, neboli karma, která vrací člověku to, co vysílá, koná. Každý seje a sklízí, plody jeho činnosti však nemusí přijít okamžitě. Neboli Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A na každého jednou dojde, tak či tak. Proto by měl člověk volit dobro a neubližování, to platí jak ve vztahu k druhým, tak k sobě.
Duch a duše jsou věčné nesmrtelné a nezničitelné. To co je pomíjivé, to je takzvanou iluzí. Tím my nejsme. Nejsme tělem, nejsme myšlenkami, ani emocemi. Máme ego, ani jím nejsme. Ego se ztotožňuje s tělem a výtvory mysli. Co tedy jsme? Víme, že jsme, že existujeme. Máme své já. Já je i ego, ale to není to naše pravé já. Naším pravým já je vědomí. Vědomí je nehmatatelné, a přesto víme, že existuje, neboť si jej uvědomujeme, a díky němu si uvědomujeme. Jsme si vědomi sama sebe. Funkcí vědomí je pozornost. Vědomí pozoruje. Vědomí je tvořivá síla, je jím prostoupen celý stvořený svět, je na jeho pozadí. Je plátnem, na kterém se odvíjí náš život, všechny formy a proměny, ono však samo je tímto nedotčené.
Všichni jsme jedno jediné Jedno. Jednota. Jsme jako vlnky na moři, se svou vlastní individualitou, zdánlivě od všeho oddělenou. A přece každá jednotlivá vlnka, tvoří celé moře.
Vědomí ztotožněné s myslí a tělem, se nazývá ego, je to stav nevědomosti, o nás samých a o naší pravé podstatě, kterou jsme vždy. Jen si tuto Pravdu vědomě neuvědomujeme.
Věřím, že nežijeme jednou, smrt je jen přechod, umírá tělo, duch, duše existuje stále. Na planetu Zemi se vracíme opakovaně, pro splnění našeho úkolu v životě, také kvůli našemu egu a jeho tužbám, také karmě, a splacení dluhu. Pro vývoj své duše. Až člověk pochopí, že vše co mu svět nabízí je bezcenné, iluzorní a není trvalé, bude se chtít vrátit, tam odkud vyšel. Do svého pravého domova, k Bohu. Začne hledat. To pravé bohatství je v něm samém.

Předchozí »
BLOG - kategorie: Společnost   Hodnocení: 0.00

Autor: Peter
Vloženo: 06.07.2013 23:42
Shlédnuto: 1158x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

progress

progress | 08.07.2013 08:09

Člověk - tělo, mysl, vědomí, duše, duch. Asi založím blog: Člověk - tělo, chlast, sex, drogy, prachy, bezvědomí. Aby to tady bylo trochu vyrovnané :-))

P H | 08.07.2013 11:40

Nečistý život. Yeah :-)

 

Bez fotografie

Bernadett | 07.07.2013 19:54

Píšeš jak kniha, úvaha "jak vystřižená" ze současných knih o spiritualitě. V podstatě mám podobný názor, ale je to vše jenom teorie. Jak je to všechno doopravdy, to ve skutečnosti podle mě nikdo stoprocentně neví - jenom Pánbůh :-) Docela souhlasím s tou pasáží o vědomí, vědomí je asi skutečně ta část nás, bezprostředně "boží", která nechutná, nevoní, jen vnímá - vlastně nemá identitu. Taky věřím na "boží mlýny", přijde mi to naprosto logické, i na reinkarnaci ... vlastně vcelku mám tento typický "moderní" pohled na spiritualitu taky. Ale fakticky je to jen teorie. Je těžké se oprostit od těchto schémátek a uznat, že vím, že nic nevím. Co (mě osobně) přijde nepopiratelné, je existence Boha jako inteligence řídící vesmír, existence nehmotného principu vědomí (z vesmíru je jen cca 1 procento skutečné hmoty, tak těch zbylých 99 procent nemůže být jen na draka) a existence "karmy", jakožto principu, který udržuje spravedlnost a harmonii vesmíru. Protože když by to byl jen výmysl, neměl by podle mě člověk smysl pro spravedlnost, neozývala by se v něm duše, při vidině křivdy, ani by neměl svědomí. Jen s tím závěrem trochu nesouhlasím - tak to je často omíláno, že cílem je oprostit se od fyzického a odejít k Bohu. Já si spíš myslím, že cílem je naučit se žít v materiálu a stát se tvořitelem - ovládat i materiální svět podle božích pravidel. Myslím si, že naše podstaty jsou spirituálního charakteru, tedy nemateriální, ale že musíme projít materiálním světem, abychom dokázali žít v obou stavech a "nebáli se".

P H | 07.07.2013 22:30

Vím že pro duchovně hledajícího to není nic nového, objevného. Teď je toho všude plno. Stačí prostudovat ezoterické, duchovní, mystické a jiné knihy. O duchovno se zajímám už asi od mých dvaceti let. Takže asi 13 let. Zajímám se o astrologii, východní náboženství, jógu, mystiku, meditaci. Praktikuji. Nyní však méně než dřív. Mám nějaké osobní zkušenosti, zážitky. Do tohoto textu jsem vlastně nevložil nic svého.

Bernadett | 07.07.2013 22:57

Já se zajímala od malinka, co se mi rozvinulo abstraktní myšlení :-) Jenže je jakési přísloví, které říká, že kdo se jako mladý moc zajímá o Boha, je ďáblem posedlý a to je bohužel pravda. Měla jsem schémátko, myslela si, jak to všechno chápu a mám v tom jasno, neschopná soudnosti, prolustrovat své motivace, zamotala se nemístně Bohovi do jeho kvantového řádu, dostala řádně přes papuli, naštěstí (díkybohu) se mi dostalo nadstandardní pomoci. Karma se vyřádila, já se snad poučila, právě už vůbec nepochybuju, že to vše je realita, (po zkušenostech už nemůžu pochybovat o nadsmyslové "nehmotné" realitě) ale tím, jak jsem přijala, že je to realita, tak se mi rozpadla všechna ta schémátka, pochopila jsem, že vážně nic nevím. Moc bloumat a odtahovat se do spirituálních světů, příliš praktikovat, může být dost nebezpečná činnost. Nejlepší je koukat žít správně a dělat něco bohulibého :-) Což je vždycky moře práce.

P H | 07.07.2013 22:10

Souhlasím s tebou. Je to teorie, kterou je dobré připomenout. Je to idealistické asi. S tímto se ztotožňuji. Člověk prochází mnohými životy, a myslím si že se tu nebudeme rodit věčně, protože lidský život je také hodně strázeň. Jednou každý nastoupí duchovní cestu za sebepoznáním. A tou výhrou, tím vavřínovým věncem je osvícení, neboli poznání sebe, Pravdy, splynutí s veškerenstvem, s Bohem. Dále pak žití ve vyšších duchovních sférách a pomáhání lidstvu na zemi, tak jak si to nedovedeme představit. Ano, učíme se žít ve hmotě, propojujeme oba principy. Taky už mám zažito. Sepsal jsem si svůj dosavadní život, životopis, kde píšu o všem co jsem prožil, bylo to jak vysoké nebe, tak hluboké peklo. Mám zkušenosti s meditací. Naciťováním Boha, prožitky blaženosti, čistoty, stejně tak zla a negativních stavů.

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program