E-umění
E-umění
E-umění
Login:
Heslo:
  Pamatovat heslo
 
   
REGISTRACE  | NOVINKY | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI
« Další

Fotografie o nás


Nad fotografií uvažuji co jsem poprvé pořídil nějaký ten světlem kreslený obrázek. Často se stkávám s fotografiemi velmi pěknými, průměrnými, nebo i těmi, které nemají co říct. Nějaký ten rok si všímám co se líbí a nelíbí. Zjistil jsem, že co se obecně líbí, tak mě se nelíbí. Pokud chci, abych zapadl do davu a mé fotografie se líbili masám, musel bych fotit takové fotky, jaké mě osobně neoslovují. Pokud ale budu fotit to co chci a co se líbí konkrétně mně, pak nemohu s nějakým ohlasem počítat. Důležité je položit si otázku. Je skutečně tak důležité se někomu svím vyjádřením zalíbit? Za těch pět let co fotím jsem zjistil, že větší radost mi dělají fotografie, které se líbí mně i když v některých případech jen mně. Mám z toho větší radost, než fotografovat to obecně uznávané. Ve fotografii se jako všude jinde občas objeví nějaký ten trend. Tohle léto frčí tohle, to další zas tamto. Mnoho fotografů na to reaguje a opravdu to dle trendu fotografují a sbírají velký ohlas. Moc mi to nevoní a ani nikdy nevonělo. Vždy když bylo něco trendy, přestalo mě to zajímat, protože se s tím člověk začal setkávat všude. Nakonec mi příjde, že většina fotografů úplně ztrácí tvář a jejich díla také. Fotografie je naše vyjádření a měla by vycházet z našeho nitra a našeho přesvědčení. Pokud budu chtít mít na fotografii černý flek, pak ho tam dám. Svobodné vyjádření dnes celkem výrazně upadá v trendech a touze zalíbit se. Jeden fotograf mi jednou řekl. "Představ si, že jsi na opuštěném ostrově a jedniným tvím koníčkem a smyslem života tam je fotografování. V této chvíli fotíš pro sebe bez jakéhokoliv vlivu a tvá díla mají tvou skutečnou tvář"
Mně osobně toto dává smysl.

Předchozí »
BLOG - kategorie: Společnost   Hodnocení: 0.00

Webster Autor: Webster
Vloženo: 17.07.2013 14:27
Shlédnuto: 1304x

Zobrazit všechny blogy autora

 

Hodnotit a vkládat komentář mohou jen registrovaní uživatelé
Hodnocení a komentáře

 

Bez fotografie

Bernadett | 17.07.2013 21:10

tvůj názor se mi líbí - nemá smysl dělat fotky, aby se líbily, tam už nejde o to vnitřní vyjádřením to je pak účelový pragmatismus pro peníze. Máš zajímavou tvorbu, některé fotky mají smysl - hlavně ty složitější, třeba ty fotky s maskami. Co mi přijde zvláštní jsou úpravy, že celek vypadá jako malba. Každý má svůj výraz, a ten je třeba šlechtit, nemá smysl (pro umění) honit se za trendy.

Webster | 18.07.2013 08:00

Děkuji za vaší pozornost a komentář. Občas si totiž připadám jako člověk, který se buď narodil do špatné doby, nebo skutečně dělám něco špatně. Přes to že fotím tak jak ty obrázky vidím a chci vidět výhradně já, občas mě zamrzí, že se nenajde nikdo, kdo by mé dílo obdivoval. Asi je to přirozená lidská vlastnost. Někoho by to možná dokázalo otrávit a odradit. Ale když už je řeč o mích fotografiích. Dlouho jsem hledal cestu kterou se vydat. Když se poohlédnu zpět, tak těch celých pět let po ve všech těch pokusech o fotografii všeho druhu mně to vždy nejvíce přirozeně táhlo a táhne k portrétní a umělecké fotografii. Tak jsem nyní usoudil, že to bude pro mě ten správný směr. To že ty fotografie vypadají malované je vlastně výsledek mého pozvolného, ale přirozeného vývoje. Vždy když jsem fotografii dále upravoval, tak téměř vždy jsem používal nástroj štětec a přirozeně a takřka nechtěně jsem směřoval právě k tomu malovanému vzhledu. Začal jsem s jiným úmyslem a vždy skončil u podoby malovaného obrazu. Celé ty roky jsem se to snažil potlačovat a mírnit se. Prezentoval jsem tak fotografie upravené podle měřítek, které ostatní po mně chtěli. Nějak to teď ve mně přeteklo a řekl jsem si, že potlačovat v mé tvorbě styl, který při samotné tvorbě z toho vychází je jako popírat sám sebe. Řekl jsem mé přítelkyni "dnes budeme fotit" nalíčil jsem si ji, oblékl, nasvítil, naaranžoval a vyfotil podle své představy. Vznikl tak portrét, ze kterého mám osobně ohromnou radost. Má přítelkyně též. Potěšilo mně, že i kamarádka, která vždy byla k mým fotografiím velmi kritická řekla, že tohle se jí opravdu líbí a chtěla by taky takový. Všechno mně to konečně nasměrovalo a vím co chci. Trendy budu sledovat dál, ale asi se jim nikdy nepodřídím.

Webster | 18.07.2013 08:11

Můj praděda byl nadaný amatérský malíř, mnoho jeho obrazů máme doma na zdech. Možná právě můj obdiv jeho práce ještě když jsem byl dítě a on žil, se teď přirozeně projevuje ve fotografické tvorbě. Malovat neumím a vždy jsem to umět chtěl, ale nemám asi ten talent. Fotografování mi přirostlo k srdci a to co obdivuji se prakticky přirozeně stává stylem mého vyjádření ve fotografii. Když se ale poohlédnu na způsob, jakým jsou ty fotografie upravené, tak možná jsem taky tak trochu malíř. Protože jedinou úpravou je ruční dokreslování stínů a světel ve fotografii a kolorování. Vše je nástroj štětec, ač se jedná o tvorbu v programu. Přes to i tam se jedná o fyzický tah ruky.

Bernadett | 18.07.2013 20:57

Inu, proč ne, to že tvoříš jako napůl malíř, napůl fotograf, může být velikým plusem. Pravověrní fotografové mají jen světlo a editor, tím jsou už omezeni, pokud je fotograf schopen dotvořit obraz dle své malířské fantazie, umožňuje to širší záběr v tématech. Já si nemyslím, že by na tebe mělo doléhat, že tvé fotografie jsou často nebodované... může to znít divně, ale jednoznačně "krásný" "líbí" a 10 9 je často spíš "průšvih" a fakt, že to zavání kýčem atp. u hodně dobrých věcí je to oprávněné, ale co si budeme povídat, jsme tu málo kritičtí :-) I u sebe pozoruju, že když narazím na složitější dílo, často si to třeba jenom prohlídnu a nevím co říct, i když se mi to líbí - a tento hřích dělám u fotogafií zvláště :-D. Je těžší se vyjadřovat k věcem s větší hloubkou, nebo komplikovaným významem. zvlášť, když je celé dílo tak ještě na půli cesty . Má dobře nakročeno, ale něco v tom vadí. Myslím, že ty složitější věci, co děláš - promyšlenější kompozice jsou dobré. Chce to výdrž, hlavně pokud chce člověk dělat věci pro veřejné uznání a peníze, musí být trendy a zapomenout na "art" :-)

Webster | 19.07.2013 10:18

S tím hodnocením si toho všímám i u filmů. Když jsem byl v kině na filmu Atlas Mraků, byl jsem unešen. Ale něco mi říkalo, tohle je pro běžného diváka nekonzumovatelný pokrm. Pravdou nakonec je, že film zůstane navždy nedoceněn jako mnoho jiných filmů se složitější strukturou vyprávění. Jakmile něco nemluví jasně, lidi to moc neosloví. Zapamatoval jsem si jednu pasáž z filmu Sedm od Davida Finchera. "Lidem nestačí jen poklepat na rameni, lidi musíte praštit palicí, a pak teprv vás skutečně poslouchají" To je pravda. Příjde mi, že s vyjadřovacími prostředky jako je film, malovaný obraz, nebo fotografie, je to podobné. Co nemluví na první pohled jasně, tak nevyvolá dostatečnou pozornost. Krásný východ slunce je pro člověka čitelnější než pouhá symbolika krásy. Vnějšek je pro lidi snažším cílem kritiky, než vnitřek. Co je kýčovité je pro lidi z nějakého důvode hezké, dobré. Před pár dny jsem se díval na poslední film Stevena Spielberga "Lincoln". Já hltal každé políčko filmu, každý výraz i dialog. Pan Spielberg umí perfektně pracovat se světlem ve scénách, práce s herci je doslova mistrovská. Vše umí zobrazit realisticky a tak věrně, že si divák připadá jako jako by se dění přímo účastnil. Obsahově umí sdělit vážnou myšlenku a dělá to s úctou. To je pro mně velký vzor. Umí podat látku vlastním rukopisem, srozumitelně, ale zároveň obsahuje spoustu vážných myšlenek a když se člověk podívá do hloubky, není to tak jasné jak se na první pohled zdá. Filmy jsou mou velkou inspirací. Zrovna včera jsem dokokal film Amistad a po skončení jsem dostal nápad na další fotografii. Sice jen portrét, ale s myšlenkou. Jenže portrét má obsahovat zármutek a vnitřní utrpení. Vyjádření výrazem a barvou je dostatečně silné, ale pořád si říkám, chce vůbec někdo vidět takovou fotografii?

Bernadett | 19.07.2013 23:39

Všechna sláva polní tráva. Dejme tomu, že v dějinách umění bylo jen něco málo mistrů, kteří se zachovali, něco vytvořili a vešli do dějin. zasloužili si to svým výjimečným géniem. Ale potom je mnoho menších umělců, kteří třeba nevešli do dějin, ale udělali něco málo výtvorů, které oslovily několik lidí a třeba to vedlo k dalším podnětům vedoucím k mnoha dalším dílům, myšlenkám, činům atp. Nikdo o nich třeba už neví, ale přesto jejich tvorba měla smysl. Mě se třeba líbí tvoje Polonia, nebo Faleš. Ta myšlenka mě zaujala a ten obraz mám někde v podvědomí. Vidíš, obohatils mě. A nedala jsem ti ani jeden bod. Nemůžeš přemýšlet, jestli to někdo chce vidět. Pokud cítíš tvůrčí neklid, máš myšlenku a energii na její zpracování, pokud se na to vyprdneš, budeš neklidný, nebo depresivní třeba. Esli Pánbůh chce, abys to udělal, tak tě k tomu stejně dokope :-D

     

 

 

Eumeni  
HOME | FOTOGRAFIE | VÝTVARNÉ UMĚNÍ | BLOG | KULTURNÍ PROGRAM | REGISTRACE | UŽIVATELÉ | REDAKCE | PARTNEŘI created by WEB-STUDIO
   
www.europeanarts.cz
Home Fotografie Výtvarné umění Blogy Kulturní program